Věřit Bohu

"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." (Židům 11/1)

Zní to tak jednoduše. Věřit Bohu je přeci základem našeho křesťanského života. A přesto si stále víc uvědomuju, jak často některé věci vím jen v mysli, ale nedokážu jimi skutečně žít a praktikovat je.
Opravdově věřit Bohu a ve všem se na něj spoléhat je v životě křesťana asi ta nejtěžší věc. Člověk se stále snaží mít věci pod kontrolou, brát je do vlastních rukou, prosazovat svou vůli. V mysli se mi krčí obava, že to se mnou Bůh možná zas tak dobře nemyslí, že bych tomu měla pomoct já sama. Někdy se bojím, že Bůh chce z náš všech udělat mučedníky a naložit nám na záda příliš těžká břemena. Že po nás bude chtít neustále jen sebeobětování a křižování. A přitom je to takový nesmysl. Stačí si otevřít jeho slovo a nechat ho na sebe působit.

"Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti." (Jeremjáš 29/11)

"Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti...Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: ‚Neboj se, já jsem tvá pomoc." (Izajáš 41/10;13)

Moje předsevzetí do tohohle roku je jednoduché  - naučit se víc Bohu důvěřovat a víc se na něj spoléhat v každé situaci. Nepadat hned do strachu nebo sebelítosti, ale naopak všechno vydávat Jemu.